Jak se hraje basketbal na vozíku?

Basketbal na vozíku je jedním z nejvíce přizpůsobených sportů a je také jedním z nejrozšířenějších na světě. Odhaduje se, že v současné době existují basketbalové ligy a soutěže v 75 zemích, což nám dává dobrou představu o stupni jeho sociální integrace a konkurenceschopnosti.

Kdy basketbal na vozíku vznikl?

K tomu, abychom se mohli dozvědět oficiální dobu vzniku basketbalu na vozíku, museli bychom se vrátit do Spojených států amerických v roce 1946, kdy se mnoho profesionálních amerických basketbalistů, kteří utrpěli zranění během druhé světové války, vrátilo domů a chtělo pokračovat v tomto sportu, který tak musel být přizpůsoben jejich novým potřebám.

O dva roky dříve – v roce 1944 – vypracoval německý neurolog Ludwig Guttmann v nemocnici Stoke Mandeville v Aylesbury v Anglii rehabilitační program, ve kterém přizpůsobil některé sporty pro osoby s poraněním míchy odkázané na invalidní vozík. Mezi těmito sporty bychom našli předchůdce basketbalu na vozíku, který byl znám jako netbal na vozíku.

Netbal na vozíku byl představen Stokem Mandevillem na prvních paralympijských hrách v roce 1948 a během padesátých let se z něj začal rozvíjet basketbal na vozíku v té podobě, jak ho známe nyní.

Díky vřelému přijetí a rychle se šířící oblibě tohoto sportu založil v roce 1973 Mezinárodní herní výbor Stoke Mandeville první subsekci věnovanou výhradně basketbalu na vozíku. O dvě desetiletí později se Mezinárodní federace basketbalistů na vozíků (IWBF) stala celosvětovou organizací.

Basketbal na vozíku: základní pravidla

Basketbal na vozíku je jedním z adaptivních sportů, které až na malé odchylky kopírují svoji původní předlohu pro zdravé hráče. Skutečné rozměry hřiště jsou stejné, jako v případě olympijské verze basketbalu; identický je také koš a výška jeho zavěšení, umístění tříbodové čáry a míč. Také délka zápasů je stejná: čtyři sekvence po deseti minutách se dvěma minutami odpočinku mezi první a druhou částí a třetí a čtvrtou částí a patnáctiminutovou přestávkou uprostřed zápasu (mezi druhou a třetí částí).

Adaptace basketbalu na vozíku vznikala s přihlédnutím na zvláštní skutečnosti související s pohybem na vozíku. Přizpůsobení basketbalu pro vozíčkáře bylo navrženo tak, aby zohledňovalo zvláštní důsledky pohybu v křesle. Například pokud se hráč držící míč dotýká boční čáry jakoukoliv částí křesla, bude to považováno za out. Toto pravidlo má jednu jedinou výjimku: během volného vhazování mohou být malá kolečka (nikdy však velká) na čáře.

Další přizpůsobení se týká "kroků" a "dvoutaktu" v podobě, ve které je známe z tradičního basketbalu. V basketbalu pro vozíčkáře nemůže hráč s míčem udělat více než dva po sobě jdoucí pohyby směrem vpřed bez přihrávky nebo střely.  Provedení třetího odrazu je tedy považováno za chybu a hráč je za něj potrestán. Také hod míčem přes područky je trestný.

Klasifikace je v případě basketbalu na vozíku podmíněna stupněm zdravotního postižení sportovců. U každého z nich se použije skóre od 1 až do 4,5 v závislosti na jejich zdravotním postižení. Na hřišti toto skóre nikdy nesmí překročit celkovou hranici 14,5 bodů. Cílem tohoto systému je, aby nebyl žádný tým s více či méně mobilními hráči oproti ostatním silově nevyvážený.

Pokud chcete vidět úplná pravidla, můžete tak učinit na webové stránce paralympijských her.

Křeslo a jeho význam při basketbalu na vozíku

U basketbalu na vozíku hraje křeslo velmi důležitou roli, jelikož je považováno za samotnou součást hráče.  Pravidla tohoto sportu určují velikost horizontálních ochranných tyčí na přední a boční straně židle či výšku podnožek, které nesmí způsobit poničení hrací plochy. Dále sem patří zábrany proti převrácení nebo velikost područek, které musí být vždy připevněny k vozíku a během hry nesmí u hráče sedícího v přirozeném postavení být nikdy delší, než noha nebo trup.

Pokud jde o ryze technickou část, jsou kolečková křesla pro vozíčkáře vybavena třemi nebo čtyřmi koly (dvě velké vzadu a jedno nebo dvě vpředu) s podpěrou ruky umístěnou na každém velkém kole. Samozřejmě nejsou povoleny žádné "zvláštní" mechanismy, které usnadňují jízdu, jako jsou brzdy nebo řazení, a na rámu nebo zadní nápravu lze umístit nejvýše dvě malá kola (kolečka). Pokud hráč potřebuje použít polštář, je nutno vědět, že i jeho rozměry jsou limitovány: maximální výška od podlahy k horní části polštáře je 63 cm nebo 58 cm, v závislosti na třídě, ve které se hráč nachází.

RGK – jednička mezi basketbalovými vozíky

Značku RGK naleznete mezi těmi nejznámějšími výrobci invalidních vozíků určených pro basketbalisty, ať už jde o profesionální sportovce, ženy či milovníky tohoto sportu. Tím nejlepším, co vám tyto high-endové invalidní vozíky nabízejí, je možnost jejich ultimátního přizpůsobení. Vozík tak může okamžitě reagovat na každý z vašich pohybů.

Samozřejmě se nejedná o jedinou alternativu, kterou můžete na trhu nalézt. Sportovní invalidní vozík All Court je pevný, robustní a umožňuje nastavení úhlu sedadla a těžiště. Hráč tak může variabilně přesouvat svoji hmotnost na přední stranu směrem k hnacím kolům či optimalizovat úhel sedadla. Ti nejnáročnější hráči se pak mohou rozhodnout pro invalidní vozík All Court Ti, rychlé, agilní a robustní křeslo s rámem z titanu.

Který z nich byste si vybrali vy?