Vytvořte si život, do kterého se zamilujete

NĚCO O AUTORCE

Jmenuji se Sara, mám 35 let a pocházím z Pittsburghu ve Spojených Státech. Jsem sestrou, dcerou, tetou a kamarádkou... Trpím nemocí známou jako nemoc křehkých kostí nebo-li Osteogenesis imperfecta. Mé životní motto zní: "Vytvoř si život, do kterého se zamiluješ".

Dospívání s invalidním vozíkem má své lepší i horší stránky. Ale život každého z nás přece není vždy procházkou růžovým sadem. Občas musíme v životě obcházet překážky a nezastavit se před nimi. Díky svým rodičům jsem se naučila "nebrat na vozík takový ohled" a zařídila jsem si svůj život po svém. Od malička jsem si vybrala právě tuto životní cestu: udělat ze svého života to, po čem toužím. Každý z nás má schopnost vybrat si směr, kterým se v životě vydá.

Vášeň pro cestování

Od útlého dětství jsem se rozhodla v životě vyhledávat zážitky, na které budu hrdá, a pro které budu cítit vášeň navzdory svému fyzickému handicapu. Během dospívání jsem rozvinula velkou lásku pro cestování, bláznivou vášeň po dobrodružství a neskonalý údiv k lidem, kteří pocházejí z různých kultur a koutů světa. Uvědomila jsem si, že můj invalidní vozík by mohl být můj nejlepší přítel, a že na světe neexistuje překážka, kterou bych bez jeho pomoci nemohla pokořit. Vozík mi pomohl k samostatnosti a proměnil se rychle v nohy, které jsem bohužel nikdy neměla.

Díky invalidnímu vozíku z řady Quickie jsem byla schopná uspokojit svou vášeň pro cestování a touhu po dobrodružství. Měla jsem štěstí a navštívila jsem mnoho velkých měst ve Spojených Státech. Chicago je jedno z mých oblíbených měst, protože se jedná se o bezbariérové město, a proto jsem si mohla užít všech jeho lákadel naplno. Překonala jsem strach z výšek díky výstupu na křišťálovou platformu mrakodrapu Willis Tower (dříve známý jako Sears Tower), který se nachází ve výšce 442 metrů nad mořem.

Také ráda navštěvuji pláže, zkouším pokrmy v úžasných restauracích a projíždím se po městech v bezbariérových autobusech. Můj vozík má za sebou pravděpodobně najetých více kilometrů než mají nohy mnoha osob s kompletní pohyblivostí.

Ty nejlepší dny v mém životě

Mé vzdělávání bylo běžné jako u ostatních studentů. Pokud se mě zeptáte, jaký byl ten nejlepší den v mém životě, rozhodně jich bylo mnoho a odpověď bych ponechala náhodě. Jeden z těch nejlepších okamžiků jsem prožila, když jsem dokončila střední školu. Jako většina mladých studentů jsem se nedočkavě těšila k předání středoškolského diplomu. Stala jsem se první osobou na invalidním vozíku, která prošla mateřskou, základní a střední školou v mé čtvrti a získala jsem během ceremonie upřímný potlesk od mých spolužáků. Cítila jsem se opravdu spokojeně, když se mi podařilo získat něco, co zatím v místě mého bydliště ještě nikdo nedosáhl. Dostalo se mi respektu a obdivu mých spolužáků, kteří bojovali za stejným cílem, jako já. 

Druhý nejlepší den jsem prožila, když jsem se poprvé stala tetou. V tom momentě jsem si uvědomila, že to byl úžasný okamžik nejen pro mě, ale také především pro mé synovce a neteře. Chtěla bych Vám tak předat myšlenku skrz mé vlastní svědectví, že v životě můžete dosáhnout toho, co si vytyčíte za cíl. Samozřejmě přicházejí také dny, kdy se necítím dobře, ale nikdy nedopustím, aby mě to stáhlo na dno. Vždy se snažím žít můj život naplno a udělat z následujícího dne ten lepší den.