Cestování tuk-tukem

Jmenuji se Mitch St. Pierre a žiji s dědičným onemocněním pojivé tkáně známé jako osteogenesis imperfecta, které se projevuje křehkostí kostí a následně vede ke zlomeninám dlouhých kostí. Mé kosti jsou tudíž křehké jako sklo, a proto se neobejdu bez invalidního vozíku. Tuším, co se Vám teď asi honí hlavou ... Jak se takový člověk, jako jsem já, může projíždět po džungli, daleko od civilizace?   Upřímně řečeno, mám duši dobrodruha a rozjel jsem se spolu se svým dobrým přítelem Shawnem do Kambodži. Také se k nám připojil náš nový kamarád Max, který pracoval v mém hotelu.

A náhle mě uprostřed chladné noci probudil z hlubokého spánku Shawnův hlas. 

„HEJ KÁMO! Něco se tam hýbe!“

Jak znám Shawna, myslel jsem si, že se jedná o další z jeho povedených vtipů a moc jsem mu nevěnoval pozornost. Poté jsem to ovšem zaslechl. Řev připomínající krvežíznivého ptakoještěra prorazil temnou nocí. V této chvíli jsme se mohli jen bezmocně třást v temnotemné noci a čekat na to nejhorší. „Tohle jsme si nepřáli!“, proletělo nám nemilosrdně hlavou.

Po natáčení dokumentárního filmu v roce 2011 jsem byl Kambodžou natolik okouzlen, že jsem si pořídil menší hotelový resort  v Siem Reap.. Hotel se pyšnil bazénem, barem a restaurací, čímž se stával opravdovým rájem pro každého cestovatele. Staral jsem se o tento hotel poslední tři roky. Siem Reap je domovem monumentu Angkor Wat, což je jeden z největších světových chrámů. Také zde najdete plovoucí vesnice a spoustu dalších exotických možností k prozkoumání. Proto můj pobyt v Siem Reap opravdu stál za to. Nicméně to nemohu porovnat s projížďkami krajinou a místy, na které se turisté jen těžko dostanou.

Cílová stanice: Siem Reap

Čtyři noci,  náš cíl: Projet zemi křížem krážem z hlavního města Phnom Penh až do Siem Reap tuk-tukem, který jsem si právě pořídil. Tuk-tuk je v podstatě takový motocykl s kočárem. Potřebovali jsme tuk-tuk dostat domů, na druhou stranu země, tak proč to nevyužít a neudělat z toho dobrodružnou výpravu až do Siem Reap.

Vyjeli jsme z hlavního města a zamířili jsme na sever, po pobřeží řeky Mekong. Po soumraku jsme objevili chrám, kde jsme přenocovali. Následující den nás probudili mnichové a poté jsme pokračovali v cestě. Naší další zastávkou byl Stung Treng. Po půldenní cestě jsme ovšem zjistili, že jsme vyrazili špatným směrem k hranici s Laosem. Museli jsme to tudíž obrátit a vyrazit zpět a poté nás čekal trajekt přes řeku Mekong. Na druhou stranu jsme se neměli špatně. Trávili jsme dny koukáním na západy slunce v panenské přírodě.

Stále se divím tomu, jak jsme to hravě zvládli během dlouhých dnů na cestách v horké a divoké džungli. Všichni tři jsme trávili v tuk-tuku kolem šestnácti hodin denně. Každopádně největší výzva bylo řízení po neznačených cestách.

Žízeň po vzrušení

Řízení tuk-tuku pod spalujícím sluncem může být stresující, ale věřte mi, že ta největší výzva bylo jídlo. Rozhodně se nejedná o jídlo, na které jsme zvyklí. Řekněme, že to bylo.. ehm.. podivné. Jedná se například o vejce s deformovanými zárodky kuřete  či vařené hlavy piraně. Výčet exotických pokrmů je nekonečný a najdete na něm i ty nejdivočejší představy.  Přestože to byl úžasný zážitek k nezaplacení, pro jistotu jsme nejedli příliš. Každopádně tento  gurmánský zážitek vřele doporučuji všem cestovatelům. 

Po horkém a náročném dni jsme se hlavně těšili na soumrak a příchod noci. Zaparkovali jsme na nějakém místě, dali jsme si něco na uhašení žízně a popovídali jsme si o nových zážitcích. Při pohledu na nás byste jen těžko uhádli, že jsme spolu s Shawnem za posledních deset let  procestovali tolik koutů světa. Naše dobrodružné expedice vyústily v tolik historek, až jsem o nich postupně začal ztrácet přehled.

Shawna jsem poznal před třinácti lety na Univerzitě, kde jsme zjistili, že nás spojovala vášeň po dobrodružství. A tak nás posedlost po přírodě a cestování nadobro semknula. 

První dobrodružství odstartovalo naši neukojitelnou touhu po cestování: rozjeli jsme se objevovat Latinskou Ameriku. Cestoval jsme po dobu čtyř měsíců na elektrickém vozíku Quickie a ponořil se do nových zážitků a neobvyklých situací.  A tak jsme například hleděli do hlavně zbraně, když jsme se dostali do úzkých na opuštěném ostrově. Ano, dostalo se nám, co jsme hledali. Ale pokud si myslíte, že takový zážitek vede nevyhnutelně k post-traumatickému  šoku, jste na omylu. My jsme pro takové vzrušení žili. Nebezpečí a s ním spojené dobrodružství bylo to, co nás zajímalo, a hnalo nás to pořád dál. 

Tajemství skryté v divočině

Možná, že stále přemýšlíte nad tím, co se stalo, když jsme zaslechli ten divoký řev uprostřed noci? Zkráceně řečeno, jsme pořád naživu, nic nás nesežralo, ale na druhou stranu jsme nezjistili, o co se jednalo. Přestože máme řev nahraný, nikdy jsme na to nepřišli. Ale dostali jsme od života novou lekci, které porozumí ti, kteří se také ocitli ve spárech smrti.  

Po příjezdu do Siem Reap už jsem nemohl dále vystát zápach táhnoucí se za námi. Říci, že jsem byl šťastný zpátky doma, není dostatečně výstižné. Konečně jsme se mohli osprchovat několikrát denně a ne jednou týdně.

Díval jsem se nostalgicky zpět na události, které mě dovedly do dnešního okamžiku. Díky dobrodružství se ze mě stal nový člověk. Vzpomínám na nervy, které jsem zažíval při pomyšlení na to, co se mohlo stát, ale po každé jsem se ze zapeklitých situací postavil na nohy silnější než dříve. 

Nejdůležitější věc, kterou mě cestování naučilo, je  pocit, že to je v pořádku strachovat se při cestě do neznáma. Je důležité vědět, že všechno nakonec bude zase fajn. Za posledních deset let jsem při cestování po světě zakusil mnoho životních lekcí a nyní se cítím jako živoucí důkaz toho, člověk může dokázat cokoli.  

Doufám, že se příště dočtete více o mých dobrodružství. Každopádně se s Vámi rozloučím mým oblíbeným citátem: „Loď je v přístavu v bezpečí, ale k tomu lodě přece postavěné nejsou. “

Něco o autorovi

Mitch St. Pierre je světoznámý podnikatel, cestovatel, politický poradce, dokumentarista  a bývalý kandidát kanadské liberální strany.

Na elektrickém vozíku Quickie procestoval přes  čtyřicet zemí, čímž získal pohled na svět, kterým se může pyšnit málo z nás.

Na cestě z asijských velkoměst do kambodžské džungle, a bez toho, aby zapomněl svou roli v kanadské obchodní radě, Mitch to vše viděl, slyšel a zažil na vlastní kůži.

Jako podnikatel vlastní několik podniků napříč Asií. Mezi nimi najdete hotely, restaurace a turistické resorty.

Jeho filmy se zajímají o mezinárodní dění a dostane se v nich do těch nejzazších koutů planety.   Ty první z nich již mohli diváci zhlédnout v kanadské a americké televizi. Mitch se zajímá o konfliktní území a potkal se s mnoha světovými vůdci jako je bývalý americký prezident Barack Obama či bývalý kolumbijský prezident Álvaro Uribe.